Work Text:
Jindra vybarvuje obrázky, Mirek píše hlavní text, Červenáček mu předepisuje tužkou. Rychlonožka vaří čaj a Jarka píše zápis do kroniky.
25.Květen, úterý
Dnes jsme se pobavili nad lekcí etikety, kterou vedl Rychlonožka. Opravdu se snažil až do poslední tašky a zametené kostky, ale při tématu děvčat přešel volně na TAM TAM, takže naše lekce ukončil bez odpovědí. Kdo se komu líbí? Je slušné líbat na ruku? Je slušné líbat na tváře? Jakýpak dárek opatřit dáme co dovršila dalších narozenin? Tyto odpovědi jistě má Mirek, doufám že udělá další lekci, tentokrát po jeho způsobu, protože to bere aspoň vážně. Náš nový článek je o historii kašny na náměstí. Informace zjistil Mirek…
Mladší kluci museli odejít dříve, čeká je zítra výlet do divadla, zbyly na sebe jenom Metelka s Dušínem.
,,Tak jak ses dneska pobavil?“ zeptal se nenuceně Mirek.
,,Jako vždycky co Rychlonožka vymyslí nějakou ptákovinu“ Jarka se nad tou představou pousmál. Pohlédl na svého nejlepšího kamaráda a potěšil ho jeho usměvavý pohled. ,,Co si myslíš o Červenáčkovi? Určitě se mu líbí Anička z jeho třídy, byl rudý jako rak.“
,,Nejspíš se mu líbí, ale nebude to mít dlouhé trvání.“ To Jarku zarazilo. On mu to nepřeje? Mirek ho má ale zjevně přečteného a tak dodal: ,,Za mě by láska měla být přirozená a o malých gestech. Nenucená. Červenáček je moc hrr jen z její přítomnosti na to, aby viděl, že spíš koukala na někoho jiného,“
,,Na koho?“
,,…“
,,Nemyslíš snad-“
,,Rychlonožku? Ano.“
,,..páni, tobě opravdu nic neujde, ty jsi tak všímavý!“
,,Díky, Jarko. Nevím jak to dopadne, ale zítra stráví Rychlonožka s Červenáčkem a Aničkou v divadle pár hodin, věřím, že Jindra nám oznámí, pokud by se něco dělo.“
,,Hehe, to nejspíš ano, má to všechno nakoukané od tebe. Bedlivě sleduje a je nenápadný jak myška.“
,,To si o mě myslíš? Jsem nenápadný jako myška?“
Jarka ani pořádně netuší, co si má o svém kamarádovi myslet. Je úžasný, báječný, oblíbený, čestný, blonďatý a hezky upravený. Ale neví jak uchopit tato slova, aby to nevyznělo..divně.
,,Ne, tvoje přítomnost je hlasitá a zároveň tak sebevědomá a klidná, aniž bys něco musel říkat.“
Tak tohle znělo divně.
Mirek na něj pohlédl se škádlivostí, poté se však zahleděl na stůl. ,,Budu muset vyrazit, už se připozdívá-“ ,,Jak ohromit děvče?“ ,,Co?“ ,,Myslím to tak, že se Rychlonožka nevyjádřil k tomuto tématu a mě velmi zajímá, jak ohromit..děvče.“
,,Já dnes nemůžu, opravdu. Necháme si to klidně na zítra, pokud s tím nějak nespěcháš,“ ,,NE, ne, to opravdu ne. Samozřejmě, je to blbost. Promiň, já už taky musím jít. Zítra je to v pořádku.“
Jarkovy tváře nabraly rumělku. Proč se vytasil s takovouto otázkou před Mirkem? Chtěl s ním strávit delší dobu ale o holky neměl ani zájem, proč se ho musel zrovna zeptat na toto? Společně uklidili hrnky od čajů a utřeli skvrny ze stolu. Zhasli a Mirek doprovodil Jarku domů. Pak šel a na rozdělovací třídě nebojácně vyrazil na jeho poslední dobrodružství. Dostal se nepozorován do kostela, snad tu nikdo nebude okounit před ním. Jak očekával, slyšel zezdola hlas. Přece jen se Vontové svůj talisman snaží dostat zpět. ,,Himbajs šůviks, do zelené housenky a tak dále!“ zaklel hlas dole. Rychlonožka.
,,Co tu ksakru provádíš?“ bafl Mirek za zády svého kamaráda. Ten se zakymácel a už už padal do vody, naštěstí ho Mirek chytl a k žádné další smrtelné koupeli nedošlo. ,,Fuj, tys mi ale dal, mládenče.“ ,,Co tady děláš, máš být doma a umývat si uši před spaním.“ Zaburácel rodičovsky Dušín.
,,To samé platí i pro tebe. Viděl jsem tě jít už před třema dnama. To jsem se rozhodl místo večera zajít ráno a ejhle, vidím tě, jak bereš klacek zpoza skříně a šineš si to do kanálu. Hádám že to je taky důvod, proč jsi dneska přišel pozdě do školy.“
Uhodil hřebíček na hlavičku. Mirek poprvé nemá slov. Selhal své kamarády a nebyl připravený jít s pravou takto ven. Ale karma je zdarma a Mirek si to vyhubování od Rychlonožky přece jen zasloužil. Sklonil hlavu hanbou. I jeho soudce už zřejmě dopovídal a spíš začíná mít strach o svého kamaráda než frustraci.
,,Rychlonožko, pozítří před naší schůzí se oba přiznáme ke všemu, co jsme ještě ve stínadlech provedly. A řádně se omluvíme.“
,,To zní jako plán, mami.“ ,,Co jsi tady ale dělal ty, kamaráde?“ ,,To se dozvíš pozítří, ne?“
,,To jste vy dva???“
Oba mládenci se polekaně otočili ke dveřím a nevěří svým očím – vyhaslá hvězda Otakar Losna. Se síťkou na motýly.
,,Tímhle ježka stejně nechytíš, je moc těžký na síť.“ Radí mu Rychlonožka.
,,To jsme rádi, že jsi živ a zdráv, proč si o sobě nedal vědět?“
,,Nemůžu vyjít ven, aniž bych schytal nakládačku od...kohokoliv. Celé to způsobil ztracený ježek, tak každou noc chodím do kostela a snažím se ho najít. Je to logické.“ Omrkl oba hochy a pro sebe se uchechtl: ,,A co vy dva tady? Kde máte zbytek?“ ,,No to je právě to…“ vysvětlili mu jejich situaci a Losna se jim začal smát. ,,Takovouhle náhodu mohou opravdu mít jen Rychlé šípy! Máte to ale štěstí že jsem to byl jen já. Pojďte, půjdeme si popovídat ven, ať nás tady nikdo už nenachytá.“ Kluci zakotvili na Rozdělovací třídě. Tam jim Losna pověděl o jeho problémech se školou a kamarády, kteří ho vyměnili za silnější a vlivnější lidi. Domluvil se s Mirkem, že se mu se školou zkusí pomoci. Rozloučili se, a tentokrát to byl Losna, kdo zůstal nejdéle venku. Přemýšlel, jaké to bude momentálně fiasko ve klubovně.