Chapter Text
V kolektivním vědomí úlu byly cítit obavy.
Už to vypadalo, že se situace zlepší. Nejdříve jarní mrazy, které vzaly mnoho dělnic. Následné oslabení využilo jiné včelstvo a vtrhlo do úlu, aby loupilo nektar a med. Za cenu velkých ztrát se je podařilo vyhnat.
Naděje se upírala na mladé generace rostoucí ve sklípcích plástve.
Ale začala se objevovat ta věc.
Nikdo ze včel ještě nic takového neviděl. Nejdříve šedý povlak na chodbách úlu.
Pak někteří mladí přestali přijímat kašičku. Těla jim rychle slábla a začala nabírat tu podivně šedou barvu. Netrvalo dlouho a první larvy uhynuly. Nikdo nevěděl, co si počít. Snažili se nahradit mladé ale podivná nemoc vzala i další.
Naděje pro celý ul se mění ve strach. Nikdo neví co dělat.
Nakonec bylo rozhodnuto chodby nejvice zasažené věcí opustit. Nechat tam jak je, včetně larev a stáhnout se do míst kde mladým ještě daří.
Kolektivní vědomí doufá že tak má úl aspoň nějakou šanci přežít.